Čedok

ČEDOK – KOUZELNÉ TOSKÁNSKO 4.-9.7.2017

Dobrý den,

když jsme vybírali pro naši 4-člennou rodinu letošní poznávací dovolenou, termínově a cílem zájezdu nám nejlépe vyhovoval šestidenní (přesněji čtyřdenní + cesty) zájezd Kouzelné Toskánsko. "S Čedokem od r. 1920 ...", o to více se naše volba zdála správnou. Bohužel jen zdála:

1) První problém nastal již před odjezdem. Cestovní kanceláře mívají nejčastěji již v nabídce uvedeno, kolik euro je dobré počítat na osobu, především na vstupy do objektů, případně na útratu. Tato informace u nabídky našeho zájezdu chyběla a ani po dvou telefonátech na linku Čedoku jsem se nedozvěděl zcela nic. Prý to bude jistě uvedeno v pokynech, které obdržíme těsně před odjezdem. Ano, v pokynech byl uveden zcela nesmyslný kompletní přehled všech vstupů ve všech navštívených místech, okopírovaný někde z internetu, v celkové výši blížící se 400 eurům na osobu. Tyto vstupy by se nedaly realizovat ani kdybychom jeli místo na 4 dny na dnů 14. To, že je to nesmyslný seznam, koneckonců prohlásila i průvodkyně, které jsem se dovolal den před odjezdem. Tím ale také její kvality končily ...

2) Když pro nás přijel autobus měst Litvínov a Most, brali jsme to ještě s humorem. Byl totiž celý pokrytý fólií s barevnou reklamou na tamní házenkářské dívčí družstvo. Pravda, na parkovištích se hledal dobře, dokonce na nás mávali mladí Italové v domnění, že se za okny nacházejí mladé sportovkyně. Úsměv na našich tvářích však brzy vystřídalo rozčarování – přes okna s mřížkou se nebylo možno dívat ven. Za chvíli vás rozbolely oči, případně se vám udělalo nevolno od žaludku. Těžko se dovtípit, kterého chytráka napadlo poslat autobus s kovovou dírkovanou mřížkou přes všechna okna, přes niž se nejen nedalo dívat do kouzelné toskánské krajiny, ale už vůbec nebylo možno přes ni udělat jedinou fotku. Paní průvodkyně se sice v jednom okamžiku podivovala, co to máme za přístroje, že nemůžeme fotit přes okna jedoucího autobusu, než byla podrážděným osazenstvem upozorněna, že jen ona jediná má okno bez reklamy s čistým sklem. Takže za celou dobu poznávacího zájezdu jsme neudělali jedinou fotografii za jízdy ...

3) Klimatizace zastaralého autobusu fungovala tak, že cestující na zadních sedadlech si každý den stěžovali, že se potí od rozpáleného motoru, takže řidiči museli nastavit klimatizaci tak, že přední dvě třetiny autobusu jely ve svetrech a mikinách a mrzly. Pak bylo opravdu o zdraví při zastávkách vystoupit do teplot nad 35 stupňů...

4) Paní průvodkyně je případ sám za sebe:

- absolutní organizační antitalent, ztratili jsme spoustu času tím, že seděla v autobuse při každé zastávce a něco promýšlela, a tím, že chodila pozdě

- podle jejího výkladu, kdy podávala nesmyslné, zastaralé, nepravdivé informace se dalo usoudit, že byla v Toskánsku naposledy v 90-tých letech (jen jsme se smáli, když nám například tvrdila, že u snídaně si smíme vzít maximálně jedno kolečko salámu, protože na víc nemáme nárok apod.)

- orientace průvodkyně ve městech velmi slabá, nebýt řidičů, nedošli bychom ani na vlakové nádraží, a nebýt několika zkušenějších cestujících, neměli bychom jízdenky, jízdenky by nebyly označené a jeli bychom načerno nebo spíše bychom nejeli vůbec, protože narozdíl od nás laiků neznalých italského jazyka, si paní průvodkyně vůbec nevšimla, že hlásili změnu nástupiště

- ani jeden časový údaj nebyl konkrétní, vždy alespoň s dovětkem "ještě to upřesníme za chvíli", často se až třikrát změnil, takže vznikaly situace, kdy nikdo vlastně nevěděl, v kolik se má vrátit k autobusu

- veškeré informace o navštívených místech čerpala pouze z wikipedie a jedné obstarožní publikace, a ještě se nestyděla to na rovinu říci. Že by řekla sama jedinou věc, zajímavost, která by vycházela z jejích zkušeností, to se rozhodně nestalo. Vše pouze předčítala z podtrhaných papírů. Bylo zjevné, že na některých místech se nachází poprvé.

- vykládat, že nejlepšími suvenýry z Toskánska jsou magnetky a kalendáře, bez doporučení jediného regionálního výrobku, bylo jednoduše zvláštní.

- nakonec jsme přestali s průvodkyní chodit organizovaně (a nebyli jsme rozhodně sami) a veškeré poznávání jsme absolvovali sólo.

- doteď nechápeme, proč pouštěla dokumentární film o Toskánsku v noci při návratu do ČR ve 22 hodin v okamžiku, kdy chtěli účastníci spát po náročném dni ve Florencii, a ne při 2-3 hodinových přejezdech z místa na místo.

- zkrácená doba na prohlídky by se dala pochopit, pokud bychom denně nepromrhali spoustu času blouděním autobusu v cílových místech a kvůli paní průvodkyni, řešící až po zastavení autobusu věci, které si mohla připravit při přejezdech.

- je snad až trapné, pokud se kvůli časovým prodlevám nestíhají navštívit plánované objekty, na vše je málo času, a paní průvodkyně si dělá legraci, kolik ušetříme peněz na vstupech.

- přijet do Parmy se zpožděním 1-2 hodiny, mít na prohlídku města 45 minut, spěchat na ochutnávku parmazánu (která se zcela jistě dala telefonicky posunout) a pak dojet zcela zbytečně brzy na ubytování je také důkazem špatné organizace zájezdu.

- faktem je, že už harmonogram poznávacího zájezdu nebyl naplánován někým zkušeným, takže rozhodně jeho údajný tvůrce, pobočka Čedoku v Písku, si pochvalu nezaslouží.

Shrnuto a podtrženo, s Čedokem už na poznávací zájezd nepojedeme. Ano, možná jsme měli smůlu, ale když si někdo tolik zakládá na tradici od r. 1920, měl by umět vybrat alespoň správný autobus, klientům dát včas dobré informace, dobře rozvrhnout program a zajistit kvalitního průvodce se zkušenostmi a organizačními schopnostmi. Byli jsme již na mnoha poznávacích i pobytových zájezdech, ale s žádnou cestovní kanceláří se nám toto ještě nestalo. Obávám se, že prvorepublikoví zakladatelé Čedoku by z vás radost neměli!

M. Lahner